Parvoviróza u psů

Parvoviróza je akutní virové onemocnění způsobené parvovirem (CP-2) z čeledi Parvoviridae, který je velmi odolný vůči vlivům vnějšího prostředí. V trusu nakažených zvířat může přežívat 6 až 12 měsíců.

pes

Virus se do těla dostává přes lymfatickou krční tkáň, tedy mandle. V mandlích napadá bílé krvinky (lymfocyty), kde se množí. V lymfocytech „ukrytý“ virus je chráněn před imunitní reakcí a proniká dále do krevního řečiště. Napadené lymfocyty se začnou postupně rozpadat, což vede k poklesu množství lymfocytů v krvi. Virus postihuje především rychle se dělící buňky, jako jsou např. střevní buňky (enterocyty) tvořící epitel tenkého střeva, či buňky kostní dřeně. V tenkém střevě způsobuje rozklad napadených buněk poškození střevního epitelu, který je nutný pro příjem nutričních látek ze stravy. Střevní epitel je také obrannou bariérou proti bakteriím, která je však kvůli omezené imunitní odpovědi prolomena. V tomto případě se bakterie dostávají ze střeva do krve a dochází k sepsi, což je celková infekce organismu, která je velmi závažnou komplikací parvovirózy.

Jak se parvoviróza šíří

Infekce se šíří především trusem, ale i močí a slinami nemocných zvířat, avšak může se přenášet i přímým kontaktem s kontaminovanými předměty.

Kteří psi jsou nejcitlivější?

Virus napadá především psy do 6 měsíců věku, kteří ještě nebyli očkováni. Nezranitelnější jsou štěňata do věku 4 měsíců, avšak také psi starší 8 let, kteří nebyli vakcinováni vůbec a zdržují se ve větších skupinách, mohou být snadno infikováni. Bylo zjištěno, že náchylnější k infekci jsou němečtí ovčáci, rotvajleří a dobrmani.

Příznaky paravirózy

Inkubační doba nemoci činí 7 až 14 dní. Po uplynutí této doby dochází k náhlému a úpornému zvracení, což je dominantní příznak parvovirózy. Infikovaní psi jsou většinou letargičtí, trpí nechutenstvím a odmítají i pít. Objevuje se horečka a po pár hodinách začne mít pes silně zapáchající, vodnatý a často i krvavý průjem. Rychle tak dochází k dehydrataci a poté také k úbytku hmotnosti. Mimo střevní parvovirózy existuje i srdeční forma postihující nejčastěji velmi mladá štěňata do 2 týdnů věku. V těchto případech pokračuje infekce velmi rychle a téměř vždy vede k úmrtí štěněte.

Diagnostika

U napadených štěňat jsou klinické příznaky typické, a proto by bylo vhodné, myslet vždy jako první na parvovirózu, hlavně jedná-li se o štěně, které nebylo vakcinováno, nebo o štěně z útulku. K dispozici je dostupný a snadno proveditelný ELISA test pro potvrzení viru v trusu. Princip testu spočívá v navázání viru ve vzorku zkoumaného trusu na protilátky proti viru, které jsou obsaženy v testovací komůrce. Pokud dojde k navázání těchto protilátek s virem, nastane změna barvy, která znamená pozitivní reakci, tedy prokazuje nakažení zvířete parvovirózou.

Vakcinace

Vakcinace proti parvoviróze patří společně s psím adenovirem, psinkou a vzteklinou mezi tzv. CORE, což je nutné i celosvětově. Prvotní schéma vakcinace psů se začíná provádět ve věku 6 týdnů a přeočkování následuje za 2 až 3 týdny. Třetí vakcinace by měla být provedena po 16. týdnu věku štěněte. Po zakončení prvotního vakcinačního schématu se uskutečňuje tzv. boosterová vakcinace, což je použití očkovací látky po 12 měsících od ukončení prvotního schématu. U dospělých psů se může další vakcinace provádět jedenkrát za 3 roky.

Léčba

Jestliže jste si u svého zvířete všimli výše uvedených příznaků, měli byste co možná nejdříve kontaktovat svého veterináře. Ten dokáže podle příznaků, testů či okamžité diagnostiky rozeznat, jestli je váš pes infikován virem parvovirózy nebo ne. Parvoviróza je velmi závažné akutní onemocnění, a proto je často nezbytné pacienta hospitalizovat na veterinární klinice. Pacient je léčen jen symptomaticky, protože speciální terapie neexistuje. Jsou mu nitrožilně podávány léčiva, jako antibiotika, léky proti zvracení a na ochranu sliznice žaludku. Tyto léky jsou nutné ve všech případech parvovirózy. Po zlepšení zdravotního stavu se zvíře začíná pozvolna rozkrmovat a vícekrát denně se mu podávají malé a lehce stravitelné porce krmiva.

Prevence

Majitelé psů by neměli zapomínat na to, že léčba parvovirózy u psů se nemusí vždy podařit. Jak již bylo zmíněno, nejvíce účinnou prevencí je vakcinace štěňat proti parvoviróze. Jedná se o jedinou možnost, jak uchránit svého psa před tímto nebezpečným onemocněním. Štěňata se musejí nechat očkovat dvakrát nebo třikrát ve 3 až 4 týdenních intervalech. Další vakcinace se musí provést za rok a poté každé 3 roky. Je pravidlem, že jestliže se v domácnosti nacházelo infikované štěně, neměl by být po následujících šesti měsících puštěn dovnitř žádný neočkovaný jedinec. Samozřejmostí musí být také udržování čistoty, pravidelná dezinfekce a izolace postižených psů v zařízeních, ve kterých je větší koncentrace zvířat.