Toxoplazmóza u koček
Toxoplazmóa je onemocnění vyvolané jednobuněčným parazitem zvaným Toxoplasma gondii. Jedná se o jedno z nečastějších onemocnění způsobených parazity.
Toxoplasma gandi je jedním z parazitů, kteří dokážou napadat zvířata i člověka. Lidé mohou být infikováni stejně tak dobře, jako kočky. Mezihostitelem tohoto cizopasníka jsou savci a ptáci, a konečným hostitelem jsou právě kočky. I přes vysoký počet nákazy, způsobuje parazit u koček zřídkakdy výraznější klinické onemocnění.
Příčiny vzniku
Kočky, jak divoké, tak i domácí, jsou jedinými definitivními hostiteli pro Toxoplasma gondii, což znamená, že parazit může produkovat vajíčka pouze u infikované kočky. Pokud kočka pozře nějakou infikovanou kořist, nejčastěji hlodavce či jiné syrové infikované maso, dostane se parazit do zažívacího traktu a začne se množit ve stěně tenkého střeva a produkovat vajíčka, která jsou pak vylučována ve výkalech ve velkém množství. K tomu dochází většinou v době od 3 do 10 dnů po konzumaci infikované tkáně, a pokračuje ještě cca 14 dnů, během kterých se může vyprodukovat až několik miliónů velmi odolných vajíček, která mohou v prostředí přežívat i více než jeden rok. Vajíčka nejsou pro ostatní zvířata infekční přímo, ale musí nejdříve podstoupit proces zvaný sporulace, který trvá 1 – 5 dní v závislosti na podmínkách prostředí.
Příznaky toxoplazmózy u koček
Většina infikovaných koček nevykazuje žádné příznaky, ale onemocnění u koček nebo koťat s nízkou imunitou, u starých koček nebo u koček s virem kočičí imunodeficience (FIV) nebo s virem leukémie koček (FELV) se vyskytne snadněji a pak se u nich nějaké příznaky projeví.
Nejčastějšími příznaky je ztráta chuti k jídlu, horečka a letargie. Další příznaky se mohou objevit v závislosti na tom, zda je infekce akutní či chronická, a kde se parazit v těle nachází. Infekce může způsobit zápal plic či ovlivnit centrální nervový systém nebo oči (zánět přední oční komory nebo sítnice, anormální velikost zornic, slepota, schopnost reakce na světlo), dále to mohou být poruchy koordinace, vyšší citlivost na dotek, škubání ušima, potíže při polykání jídla, ztráta ovládání močení a kálení a křeče.
Diagnóza
Toxoplazmóza u koček se většinou diagnostikuje na základě klinických příznaků a laboratorních testů. Přítomnost této infekce se u koček dá prokázat buď krevními testy, nebo otestováním stolice. Někdy se vajíčka ve výkalech sice najdou, avšak to není spolehlivá diagnostická metoda, protože se podobají vajíčkům jiných parazitů.
Krev se testuje na přítomnost speciálních protilátek, které se v těle vytváří již při boji s infekcí. Přítomnost IgG protilátek u jinak zdravé kočky však naznačuje, že kočka byla infikována již dříve a nyní je s velkou pravděpodobností imunní a nevylučuje žádná vajíčka. Přítomnost IgM protilátek ale aktivní infekci kočky naznačuje. Nepřítomnost obou druhů protilátek u zdravé kočky však ještě nemusí znamenat, že není nakažena, jen v té době se v jejím těle neprodukují žádná vajíčka.
Léčba kočičí toxoplazmózy
Léčba zahrnuje zpravidla antibiotickou kúru klindamycinem. Další léky, které se používají, jsou pyrimethamin a sulfadiazin, jež účinkují společně a zabraňují T. gondii reprodukci. Léčba musí být však být započatá co možná nejdříve po stanovení diagnózy a musí trvat i několik dní poté, co příznaky vymizely. Při akutním onemocnění se léčba někdy zahajuje na základě velmi vysokého titru protilátek. Pokud ale není klinické zlepšení během 2 – 3 dnů znát, měla by být diagnóza toxoplazmózy přehodnocena.
