Veterin.cz
Kočičí rýma
Kočičí rýma není jen banální nachlazení, jak by název mohl napovídat. Skrývá se pod ním komplex onemocnění horních cest dýchacích, na kterém se podílí několik původců a který dokáže potrápit zvlášť koťata, kočky ve velkých chovech a v útulcích. Řada koček se navíc stává celoživotními přenašeči, aniž by na nich byla nemoc znát.
Co rýmu způsobuje
Za většinou případů stojí dva viry – kočičí herpesvirus (FHV-1) a kočičí kalicivirus (FCV). Herpesvirus bývá spojován s těžším postižením očí a dýchacích cest, kalicivirus zase s tvorbou vředů v dutině ústní. K virové infekci se často přidávají bakterie, zejména Chlamydia felis a mykoplazmata, které obraz nemoci dále zhoršují. V praxi se u jednoho zvířete nezřídka uplatní více původců současně.
Nákaza se šíří přímým kontaktem mezi kočkami, kapénkami při kýchání i přes společné misky, pelíšky a ruce ošetřovatele. Právě proto se nemoc snadno rozbíhá všude, kde žije pohromadě více zvířat.
Jak se projevuje
Po krátké inkubaci, obvykle v řádu několika dní, se dostavuje horečka, kýchání a vodnatý výtok z nosu a očí, který během několika dní houstne a stává se hnisavým. Typický je zánět spojivek, u koťat mnohdy tak silný, že jim víčka slepí dohromady. Kočka bývá skleslá, apatická a přestává přijímat potravu – k tomu přispívá i ztráta čichu, bez něhož kočka o jídlo ztrácí zájem.
U infekce kalicivirem se navíc objevují bolestivé vředy na jazyku a dásních, provázené zvýšeným sliněním. Některé kmeny viru vyvolávají i přechodné kulhání z bolesti kloubů, které majitele nezřídka překvapí, protože je zdánlivě bez souvislosti s rýmou.
Průběh a rizika
U dospělé, jinak zdravé kočky nemoc obvykle odezní během jednoho až dvou týdnů. Nebezpečná je ale pro koťata a pro zvířata s oslabenou imunitou, kde hrozí dehydratace, zápal plic a u nejmladších jedinců i úhyn. Herpesvirus má navíc jednu zákeřnou vlastnost – po odeznění příznaků zůstává skrytý v nervové tkáni a ve stresových situacích, například po stěhování nebo při jiné nemoci, se může znovu aktivovat.
Léčba a péče
Léčba se opírá především o podpůrnou péči. Zásadní je udržet kočku v příjmu potravy a tekutin – osvědčuje se nahřáté, aromatické krmivo, které kočka i s ucpaným nosem zaznamená. Oči a nos se pravidelně čistí, při bakteriálních komplikacích nasazuje veterinář antibiotika, u herpesvirové infekce přicházejí v úvahu i antivirotika. Prostředí, kde se kočka léčí, by mělo být teplé, klidné a dobře větrané.
Prevence
Základní očkovací schéma koťat zahrnuje vakcinaci proti herpesviru i kaliciviru a patří k doporučovaným očkováním u všech koček bez ohledu na způsob chovu. Očkování sice nemusí nákaze zcela zabránit, výrazně však zmírňuje její průběh. V chovech a útulcích se osvědčuje karanténa nově příchozích zvířat, dostatek prostoru a důsledná hygiena, které šíření nemoci účinně brzdí.
Zdroje
- Little, S. E.: The Cat: Clinical Medicine and Management. St. Louis: Elsevier Saunders, 2012.
- Binns, S. H. et al.: A study of feline upper respiratory tract disease with reference to prevalence and risk factors for infection with feline calicivirus and feline herpesvirus. Journal of Feline Medicine and Surgery 2(3), 123–133 (2000).
